Historie zámku

Historie zámku Schönbrunn

Historie zámku Schönbrunn

Koncem 17.století pověřil císař Leopold I. vynikajícího barokního architekta Bernarda Fischera z Erlachu výstavbou nového loveckého císařského zámečku. Na místě starého letního paláce z roku 1643 měla být vytvořena reprezentativní stavba.

Za vlády Marie Terezie se stal o půl století později Schönbrunn císařským letním sídlem a centrem dvorního života. Od té doby sem přijížděli státníci z celé Evropy. Schönbrunn ses tak stal místem politických jednáních na nejvyšší úrovni.

Velkolepá architektura a nádherná výzdoba pokojů a sálů paláce řadí Schönbrunn ke kulturním památkám a turistickým atrakcím prvního stupně.

Kdo je vlastníkem zámku?

Vzhledem k tomu, že zámek byl až do konce monarchie ve vlastnictví Habsburků, přešel po roce 1918 do státního majetku – do majetku republiky. Do roku 1992 spravoval objekt tým zámeckých pracovníků.

V roce 1992 byla založena společnost Zámek Schönbrunn kulturní a provozní společnost. Společnost je soukromě organizována, ale výhradním majetkem Rakouské republiky. Sama hospodaří s finančními prostředky na zachování a revitalizaci zámku (bez státních dotací).

Stavitelská historie 17. století

1693 Leopold I.pověřil Johanna Bernharda Fischera z Erlachu konkrétními plány na vybudování loveckého zámečku, který měl být od roku 1696 vybudovaný na částečně stávajících základech letohrádku zdevastovaných Turky. Na jaře roku 1700 bylo střední křídlo paláce dokončeno a obyvatelné. Do dalšího rozšíření stavby přišla španělská válka v roce 1701 a s tím související finanční problémy, které zastavily stavební práce. Fischer z Erlachu byl zodpovědný nejen za plánování paláce a stavební práce pod jeho přímým dohledem. V souvislosti s touto významnou a reprezentativní úlohou je pravděpodobně také udělení šlechtického predikátu “z Erlachu” císařem Leopoldem.

Konstrukce loveckého zámečku na úpatí hory byl na rozdíl od prvního, velmi utopické designu, velmi dobrý návrh. Celý systém je určen podle barokního palácového komplexu přes centrální osy. Kompaktní konstrukce zámku s monumentálním schodištěm byla lemována bočními křídly na stájích. Tyto stavby byly obklopené nádvořím, která byla ohraničená na severu obeliskem s Herculesem.

Reprezentační místnosti byly na loveckém zámečku umístěny na straně z nádvoří a soukromé pokoje Josefa I. na druhé straně – na zahradě v západní části zámku. Východní křídlo bylo použito pro ubytování hostů. Pravděpodobně později naplánovala císařovna schodiště v západním křídle, které mělo vést do pokojů císařovny.

Nedokončený zámeček byl používán jako vdovské sídlo Wilheminy Amálie. V roce 1728 zdědil zámek císař Karel VI. a sloužil mu pouze pro bažantí střelbu. Nakonec dal zámeček své dceři Marii Terezii, která měla vždy slabost pro tuto stavbu a okolní zahrady. Za vlády Marie Terezie prošel Schönbrunn slavnou érou. Byl centrem soudu a politického života. Pod jejím osobním vlivem a pod vedením architekta Nikolause Pacassiho byl bývalý lovecký zámeček Josefa přeměněn na rezidenci a rozšířen.

Stavitelská historie 18. století

V zimě 1742/43 byly zahájeny práce na nedokončeném zámku, které vyvrcholily v obrovský rekonstrukční projekt. Tento projekt se již do značné míry podobá dnešnímu zámku. První stavební etapa 1743-1749 byla již v úzké spolupráci s Nikolausem Pacassim, který byl povýšen a jmenován dvorním architektem v roce 1749. Nejdříve se začalo s přestavbou audienčních a obytných pokojů ve východním křídle pro Marii Terezii a Franze Stephana, kteří se roku 1746 přestěhovali.

Před rokem byla inaugurace nově zdobené kaple, která zůstala v jejich prostorové struktuře a organizaci, ale také v návrhu Fischera z Erlachu. Při rekonstrukci východního křídla byly vytvořeny dvě nádvoří a postaveny tzv. schody ke kapli, které měly zajistit otevření v přízemí v této zámecké části.

zdroj: www.schoenbrunn.at