Zámecký park

Zámecký park

Roku 1779 byl zámecký areál zpřístupněn veřejnosti a stal se oblíbenou rekreačním místem vídeňských i zahraničních návštěvníků. Zámecký park, který měří od východí části po západní 1,2 km a od sever po jižní asi 1 km, byl v roce 1996 zařazen spolu s Schönbrunnským zámkem do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zámek a park tvoří jeden kompaktní celek, který se skládá z několika částí.
Vše je v souladu s barokním pojetím královského paláce, v závislosti na povaze a architektuře. Koncepce barokní zahrady se dochovala z velké části z posledního desetiletí vlády Marie Terezie a dodnes určuje charakteristický vzhled zahrady Schönbrunn.
Schönbrunnský park spadá pod společnost Gardens_Vienna_Innsbruck, kterou vede ing. Brigitte Mang.
Tato společnost zodpovídá za péči o zahradu, parku a také provozuje palmový dům.

Historie Schönbrunnu a jeho předchůdců sahá až do středověku.
Celý objekt byl od počátku 14.století nazýván “Katterburg” a patřil do panství kláštera Klosterneuburg.
Byl umístěn vedle mlýna a hospodářského dvora s vinicemi.

V následujících stoletích na panství pobývalo několik prosperujících majitelů až do roku 1569, kdy připadlo Maximilianu II.

V zájmu římsko-německého císaře bylo především rozšíření zahrady o zoo.
Jednou s vášní habsburků bylo lovectví. Maxmilianova nově vytvořená zahrada nebyla pouze věnovaná lovecké zvěři a ptákům, ale bylo zde také místo pro exotické ptactvo. V knížecí zahradě samozřejmě nechyběly také pávi a krůty.

Oplocená zahrada Katterburgu byla zničena roku 1605 uherskými vojsky. Za vlády císaře Matthiase se rychle opravila a měla složit pouze pro lov. Legenda vypráví, že na jedné ze svých loveckých výprav Matthias v roce 1612 tuto zahradu objevil. Zahrada se mu velice zalíbila a později jí dal jméno “Krásná fontána” (Schönbrunn). Jeho nástupce Ferdinand II a jeho manželka Eleonora von Gonzaga, zvolili Schönbrunn jako místo pro jejich lovecké výpravy.

V roce 1686 připadl majetek po Leopoldovi jeho dědici Josefovi, který se rozhodl Schönbrunn znovu přestavět a vytvořit na tomto místě reprezentativní císařskou budovu. Architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu, který studoval architekturu v Římě, vytvořil první návrh loveckého zámečku. V roce 1696 byl zámek postaven a o čtyři roky později také již obydlen. Kvůli finančním potížím způsobeným španělskou válkou bylo dokončení stavby velice obtížné a Josef se toho již nedožil.

Po smrti Ferdinanda v roce 1637 navštěvovala tato místa sama vdova Eleonorao a o pět let později zde nechala vybudovat letohrádek, který byl nazýván palácem. První zmínka o tomto paláci je z roku 1642. Kromě stavby zámku se rozhodla Eleonora von Gonzaga se svou neteří a manželkou císaře Ferdinanda III. přestavět také zahradu, která měla sloužit k veselému dvornímu životu. Eleonora i její neteř velmi milovaly umění a tak si na přestavbě daly velmi záležet. Ve druhé polovině 17.století se zde konala četná zahradní divadelní představení. Jedním z nich je “Famose Parco di Schee Brunn”, do kterého se zapojil jako skladatel i herec císař Leopold I. V roce 1683 napadlo Vídeň turecké vojsko, což vedlo ke konci vídeňského kulturního života. Obětí se také stal letohrádek Schönbrunn a jeho přilehlý park.

Od roku 1695 na plánování zahrady pracoval Jean Trehet, student francouzského zahradního architekta André Le Notre.

Po smrti Josefa I. v roce 1711 patřil nedokončený zámek Schönbrunn císařovně Wilhelmine Amalii. Roku 1728 získal Schönbrunn císař Karel VI., který hledal místa, kde by mohl střílet bažanty. Nakonec daroval zámek své dceři Marii Terezii, která měla vždy pro tento palác a jeho zahrady slabost pro palác. Vláda Marie Terezie, která začala v 1740 s náhlou smrtí Karla VI., znamenala pro Schönbrunn zcela vyjímečnou epochu – hrad se stal centrem dvorního i politického života. Pod vedením architekta Nikolause Pacassiho byl bývalý lovecký zámeček v letech 1743 – 1763 přestavěn na bohatě vybavený rezidenční palác v rokokovém stylu.

zdroj: www.schoenbrunn.at